Zvučící kameny, okna do nebe

Stojím celá rozechvělá, protknutá vibrující atmosférou na rozlehlé náhorní plošině. V nadmořské výšce 1770 metrů nad mořem, v drsné, ale krásné krajině s rozlehlými travnatými plochami se zastavil čas. Na horizontu se k jasně modrému nebi majestátně zvedají dramatické vrcholy hor. Namísto našich všech čertů se tu prohání všechny možné větry. Okouzleně naslouchám prazvláštním zvukům různých frekvencí, které díky silnému, svištícímu větru vydávají děravé menhiry uspořádané do řad, kruhů a jiných kamenných útvarů. Jakoby několik Panů z řecké mytologie vyluzovalo na svých flétnách vysoké tóny zatím neznámé kosmické melodie.