UMĚLCOVA CESTA

Aneta Pavlová je ženou, která tvoří s lehkostí, ale zároveň s hlubokým porozuměním tomu, jak křehká i silná může být lidská duše. Aneta vede druhé zpět, k sobě samým. Propojuje světy, které se na první pohled mohou jevit vzdálené – kreativitu, tělesnost i dětskou hravost.

Aneto, co pro tebe osobně znamená tvorba a jak se její význam v průběhu let proměňuje a tvaruje ti život?

Tvořivost vnímám jako blízké spojení se sebou, pozornost věnovanou sobě a nějaké tvořivé činnosti, kterou mám ráda. V pozitivní psychologii se takové zaujetí považuje za jeden z důležitých zdrojů spokojenosti. Je to tak, když se člověk může ponořit do činnosti, která ho těší, přirozeně se vrací k sobě a poznává se a také si vyjde vstříc a věnuje se tomu, co ho baví a naplňuje. A to je dobře, protože být se sebou přítel, to je velké umění života.

Zároveň tvorba pro mě znamená přirozenou součást života, nejen okamžik, kdy píšu, maluji nebo připravuji kurz. Je to pro mě způsob bytí a životní postoj, stejně jako tvůrčí akt, kdy vzniká obraz, text nebo jiná forma autorského sdělení. Myslím, že moje kreativita se projevuje i v každodenních chvílích – v tom, jak řeším věci, přemýšlím o vztazích nebo hledám nové možnosti. Není to pro mě jen konkrétní činnost, spíše otevřenost k tomu, co může vznikat.

Postupem času si více uvědomuji, kam směřuji svou pozornost. Mám zkušenost, že tam, kam ji vědomě obracím, přirozeně plyne i moje tvůrčí energie. Dnes ji ráda věnuji rodině, tvorbě domova i svým projektům, které mohou být užitečné i pro širší společnost.

Studovala jsi Art dramatique et pédagogie na Université Michel de Montaigne v Bordeaux. Jak na tuto dobu vzpomínáš a co ti přinesla?

Studium v Bordeaux bylo splněným přáním. Francie mě lákala už dříve a během studia jsem si tam opravdu připadala jako doma. Silně mě ovlivnilo studentské divadelní prostředí, i když jsem do divadla sama tolik nechodila. Vznikaly tam projekty, které byly často multimediální, pohybové a performativní. Právě tehdy jsem si poprvé uvědomila, jak silně může tělo, obraz a pohyb vyprávět příběh. Do Francie se dodnes ráda vracím. Na jihu někdy maluji, píšu a pozoruji svět kolem sebe – například racky u moře – a z těchto okamžiků často vznikají malé nápady, obrazy nebo slova, která si zaznamenávám.

Čemu dalšímu jsi se věnovala, studovala a uvedla do praxe?

Od dětství mě zajímalo, jak lidé tělem vyjadřují emoce – jak chodíme, gestikulujeme a jak se pohybujeme. Neverbální komunikace je pro mě stejně důležitá jako slovo. Postupně, jsem se věnovala tanci, komunikaci, józe, aromaterapii, duševní hygieně, arteterapii a pozitivní psychologii. V mém životě se přirozeně propojuje několik oblastí – pohyb, práce s tělem, divadlo, jóga i psaní. Všechny tyto cesty mají společný základ: vnímání těla, dechu a přítomného okamžiku.

Když učím jevištní pohyb nebo jógu, vždy mě znovu fascinuje, jak rychle se člověk může vrátit k sobě. Stačí zpomalit, začít vnímat své tělo, nadechnout se a uvědomit si, kde právě jsme – a také kým už jsme.

Jaké největší vnitřní bloky jsi musela překonat, než jsi začala tvořit naplno?

Velkým tématem pro mě byla dlouho sebehodnota. Jsem citlivá a spíše introvertní, takže vystupování před lidmi pro mě zpočátku nebylo jednoduché. Silný vnitřní kritik mě dlouho provázel a učila jsem se s ním pracovat. Pomohla mi "Umělcova cesta" i studium u profesora Ivana Vyskočila, který citlivě pracoval s tématem vnitřního kritika a cenzora.

Jsi facilitátorkou tibetské praxe "Krmení démonů". Můžeš nám popsat, o co jde a k čemu je dobré své démony "krmit"?

Tibetská praxe "Krmení démonů" přišla do mého života po ukončení výcviku jógové terapie. Upoutala mě kniha Tsultrim Allione Pečuj o své démony. Metoda kombinuje tibetskou buddhistickou tradici se západní psychologií. Učí nás vnímat konflikty a naše vlastní stíny, jako spojence, místo aby nás blokovala. Velmi důležitou kvalitou, se kterou se v této metodě setkáváme, je soucit k sobě samým. Ten je základem hlubšího vztahu k sobě i větší laskavosti – a ta je v dnešní době často velmi potřebná.

Je tato metoda vhodná pro "domácí" použití, nebo je potřeba absolvovat kurz či praxi pod vedením facilitátora?

Základy této práce může člověk zkoušet i samostatně, pokud je zvyklý pracovat se svým vnitřním prostorem. U hlubších nebo citlivějších témat však doporučuji podporu facilitátora, který může bezpečně provést celým procesem.

Kdy tě oslovila aromaterapie a používáš ji ve své praxi? Jaké jsou tvé oblíbené esence?

Aromaterapie je pro mě dlouhodobou láskou. Fascinovalo mě, jak silně může vůně ovlivnit náladu, soustředění i celkovou pohodu člověka. Studovala jsem ji od roku 2008 a od té doby ji také vyučuji – například ve firemním prostředí, kde má velmi pozitivní ohlas.

Mezi mé oblíbené esence patří damašská růže, která mi připomíná zahradu mé babičky. Stačí přivonět a okamžitě se vrátí pocit klidu.

Jsi ženou nevšedního rozsahu – herectví, malování, psaní. Čemu se v současnosti věnuješ nejintenzivněji?

V současnosti se nejvíce věnuji psaní knihy pro děti Jelen v Paříži, pohybovým workshopům a hormonální józe pro ženy, kterou někdy nazývám "elixírem vitality". Hormonální jóga může být podporou pro ženy v různých obdobích života a často ji propojuji také s face jógou.

A zároveň můj oblíbený program "Umělcova cesta" je pro mě dlouhodobou a velmi smysluplnou prací.

Můžeš nám říci více o tomto projektu?

Program "Umělcova cesta" je určen lidem, kteří chtějí znovu probudit svou tvořivost, i když si myslí, že nejsou umělci nebo že nemají talent. Talent není podmínkou – tvořivost je přirozená lidská schopnost. Největší proměny, často přicházejí ve chvíli, kdy si člověk dovolí tvořit bez hodnocení a postupně se vrací k vlastní vnitřní svobodě a autenticitě. V tom vidím největší přínos programu – že si dovolíme být sami sebou a tvořit.

Na podzim 2026 se opět otevře další cyklus veřejného kurzu v Maitrea. Program je dnes dostupný i v online verzi a podporuje mnoho lidí na cestě k větší životní spokojenosti a tvořivosti.

Pokud se přihlásím, co mě čeká?

Program má jasnou a srozumitelnou strukturu – dvanáct týdnů a dvanáct témat, například bezpečí, hojnost nebo vnitřní síla. Pracuje se s jednoduchými, ale velmi účinnými principy, jako jsou ranní stránky, tvořivé úkoly a společné sdílení.

Každý týden se setkáváme ve stejnou dobu a na stejném místě, což podporuje pocit bezpečí a plynulosti procesu. Program postupně pomáhá obnovovat kreativní energii, lépe vnímat sebe i své potřeby a vytvářet prostor pro vlastní vyjádření. Důležitá je zkušenost, že tvořivost může být přirozenou součástí každodenního života.

Co bys řekla těm, které "Umělcova cesta" láká, ale netroufají si?

Talent není podmínkou. V každém z nás je tvůrčí síla, protože kreativita je přirozenou lidskou schopností. Největší proměna často přichází ve chvíli, kdy si člověk dovolí tvořit bez hodnocení a bez tlaku na výkon. Jsme stvořeni k tvoření.

Jaký princip lidem nejvíce mění život?

Velmi silný je moment, kdy si lidé dovolí být znovu začátečníky. Když opustí představu dokonalosti a začnou tvořit z radosti. To je svoboda, která dovoluje nové začátky. A také uvědomění, že tvořivost není výsadou umělců, ale způsobem, jak být v kontaktu se sebou a se svou radostí.

Jaké malé každodenní rituály ti pomáhají udržovat tvůrčí energii?

Každé ráno cvičím jógu a medituji, abych se spojila sama se sebou. Často chodím k řece v centru Prahy, kde mě uklidňuje pohled na vodu a na racky. Kontakt s přírodou je pro mě každodenním rituálem. Ráda si také píšu ranní stránky inspirované principy "Umělcovy cesty", které mi pomáhají udržet soustředění a kreativní energii.

Děkuji za rozhovor

Markéta Vostrá

Největší proměna často přichází ve chvíli, kdy si člověk dovolí tvořit bez hodnocení a bez tlaku na výkon. Jsme stvořeni k tvoření.