DOLANY – TVRZ V OKOVECH DLUHŮ
Tvrz Dolany na Chudenicku, se nachází v krajině, ve které se čas zpomalil. Mírně zvlněné předhůří Šumavy tu přechází v mozaiku luk, starých cest a drobných lesíků, mezi nimiž se objevují samoty a malebné vísky. Kraj je tichý, klidný, někdy teskný. Pokud přijíždíme k tvrzi směrem od Klatov, zaujme nás její bez-tvarost, jako když by si někdo z neznámých příčin odložil do polí a luk kus těžkopádné, neforemné, kamenité masyTvrz Dolany
Ovšem nebývalo tomu vždycky tak. Ba právě naopak. Tvrz v údolí Úhlavy bývala obehnána vodním příkopem, nad kterým se klenul kamenný most. Vodní příkop byl časem zavezen a v jeho místě se nacházela zahrada. Mostek ztratil využití a byl rozebrán na další stavební využití. Zazděn byl průjezd s monumentální bránou a tak zbyla pouze stará, věžovitá tvrz, s klenutými sklepy, zbytky hradeb a objekt, který byl přistavěn jezuity, kteří měli tvrz nějaký čas ve vlastnictví. Dá se říci, že celý areál má smutný osud z hlediska toho, co bylo nenávratně zničeno i z hlediska toho, kolik nevhodných dalších zásahů zcela pozměnil tuto starobylou památku. Samotný název Dolany, dnes působí nenápadně, ale ve 13. století představovala významný opěrný bod v krajině. Roku 1232 se ves objevuje v písemných pramenech v souvislosti s držením jednou z nejstarších šlechtických větví – rodem Drslaviců.
Otava, Úhlava a Vltava
Erb tohoto rodu se nazývá "polotrojřičí". Jeho modré pruhy značí tři výše uvedené řeky. Nejstaršími zaznamenanými předky jsou bratři Drslav, Černín a Břetislav. Drslav či také Držislav, byl nejpravděpodobnějším předkem pánů z Dolan, jeho syn Sezima (1238 – 1253) je v pramenech uváděn již jako z Dolan. Roku 1379 byl dolanský majetek rozdělen na tři části. Jeden menší díl náležel vvnuku Sezimovu s podobným jménem Sezema. Největší díl připadl Vilému řečenému Bleška a střední díl získal Půta z Dolan. Rod Drslaviců držel dolanský majetek do roku 1492, kdy jej kupuje Racek Měsíček z Výškova, který zakoupil i část středověké osady Balkovy. Racek Měsíček z Výškova umírá kolem roku 1515 a nechává tak dědictví svým dvěma synům Janovi a Zikmundovi. V té době již patrně stála tvrz, protože je předmětem dědictví a oběma synům náleží rovným dílem, stejně jako v té době pustá osada Balkovy, ves Dolany a dvorec při tvrzi. Jan Měsíček se oženil s Lidmilou z Chudenic a nechal ji roku 1542 připsat ke svému podílu na tvrzi. Zřejmě nebyl dobrým hospodářem, či zkrátka neměl štěstí, ale upadal do značných dluhů a tak podíl manželů na tvrzi včetně dluhů zakoupil roku 1546 jeho bratr Zikmund. Z jeho pěti synů Jindřicha, Diviše, Mikuláše, Jetřicha a Zacharyáše, získal dolanské zboží Diviš a po něm z jeho tří synů Zikmunda, Bořivoje a Kunráta a posledně jmenovaný. Kunrát zemřel roku 1599 bez dětí a dolanskou tvrz zdědila sestra Markéta provdaná za říšského dvorního radu Jana Tonnera z Truppachu a který získal 26. února roku 1604 domovské právo v Českém království. Po její smrti roku 1612 získává dolanský majetek její bratr Bořivoj, písař menších desek zemských. Roku 1619 se zúčastnil stavovského povstání a v rámci trestu měl být jeho majetek převeden do lenní držby. Vzhledem k jeho velké zadluženosti, k tomu nakonec nedošlo. Právě vysoká míra dluhů donutila Bořivoje roku 1631 tvrz s dvorcem, ves a osadu Balkovy prodat Rudolfu Čejkovi z Olbramovic.
Střídaní majitelů
Roku 1640 se majitelkou tvrze stává Kateřina Vidršpergárová z Vidršperka rozené ze Střítěže, která toto zboží držela dalších dvacet let. Bohužel i po ní zůstal značný dluh, že byl dvorec dán do dražby. V té jej získal opět rod Měsíčků z Výškova, konkrétně Kryzelda, která jej přenechala své dceři Evě Kateřině provdané Nosticové. Další dražba přišla roku 1673 za opětovného držení Videršpergárů, kdy byl vlastníkem Jetřich František. V té době byla tvrz již značně zchátralá. V dražbě ji získal nejvyšší zemský hofmistr Českého království Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat. Ten byl nejen štědrým mecenášem mnoha staveb, kdy například se svojí v pořadí pátou ženou významně podporoval Loretu na Hradčanech a úspěšně rozmnožoval své statky a majetky. Bohužel ani on dolanskou tvrz dlouho neudržel. Dvorec pak sloužil jako letní sídlo jezuitskému řádu se sídlem v Klatovech. Po zrušení řádu roku 1773, poté jej získal studijní fond. Roku 1805 zakoupili tvrz hrabě Jan Rudolf Černín z Chudenic. Pustá, vybydlená tvrz byla následně rozprodána po dílech, čímž byla završena její zkáza.
Pověsti a legendy se nedochovaly
Většina starobylých míst, hradů, tvrzí či dvorců, má svoji pověst, své oblíbené strašidlo. Dolanská tvrz zdá se, ve své historii nikoho takového nemá. Pokud bychom jí s nadsázkou chtěli někoho přiřknout, kdo zde po nocích bloudí, případně úpí za své světské prohřešky, mohl by to být dolanský úředník Jan Měsíček z Výškova, který měl horkou krev, jež vzplála při sebemenším podnětu a o jehož pranici z roku 1600 je písemný záznam. Jeho obětí byl Jan Římek, kterého zranil rapírem v obličeji. O šest let později se údajně vnutil na svatbu, kam nebyl pozván, jiný z rodu, Jiřík Měsíček a ve značně podroušeném stavu vyvolal bitku na nože. Ne nadarmo měli Měsíčkové z Výškova ve svém erbu vlčí hlavu.