CHRAŇ SVŮJ PLÁN, DOKUD NENÍ PŘIPRAVEN RŮST

To jsou vysoce pravdivá slova Petry Fojtíkové, která samu sebe nazývá "čtečkou" v energetickém poli, a dodává, že můžeš nevědomky svěřením svých plánů, ztratit energii, která by jinak šla do jejich realizace.

Petro, kdy jste se poprvé setkala s tarotovými kartami?

Zde bych asi začala tím, že jsem byla pozorovatelem rituálů s kartami už od dětství ale trošku jiným způsobem. Moje babička byla vášnivou hráčkou pasiánsu a takto začínala každý svůj den. Vstávala dříve než všichni ostatní, aby si mohla v klidu vychutnat tabák, kávu a vyložit si pasiáns. Dělala to většinou tak dlouho, dokud jí nevyšel a tím se naladila na příjemný den.

K tarotu jsem se dostala úplně náhodou. Bylo mi kolem 25 let a kupovala jsem si jízdenku na tramvaj v malé budce, kde byla hromada časopisů. Při přebírání jízdenky jsem pár z nich shodila a mezi nimi na mě vypadla malá knížečka s přiloženým polským tarotem. Vůbec jsem tehdy netušila, co to je, ale zaujalo mě to, a tak jsem si ji koupila.

Znalosti, které máte, jsou navázány na mnoho předchozích životů. Jak vnímáte téma inkarnací?

Inkarnace pro mě znamená, že duše vstupuje do hmotného těla, aby prožila růst, lekce, rozpomněla se na svou podstatu a harmonizovala karmické otisky. Každá inkarnace je jednou z fází větší cesty duše a tuto cestu lze symbolicky sledovat skrze Tarot, kabalu, astrologii, numerologii nebo naladěním se na vlastní éter a esenci.

Každá tarotová karta představuje inkarnační lekci, výzvu, dar nebo stín, kterým duše prochází. Tarot se tak stává zrcadlem inkarnace a odhaluje, v jaké fázi vývoje se duše právě nachází.

Cesta duše může být vnímána jako sestup z Božského světla do hmoty a následný návrat zpět k Jednotě. Čím hlouběji se spojíme se svou inkarnací a jejími možnostmi, tím vědoměji píšeme příběh další inkarnace. Lidé si často neuvědomují, že svým slovem tvoří. Když například pronesou: "To vyjde až v příštím životě", právě tehdy by se měli zastavit a říct si: "Ne, teď je ten čas. Teď to mohu uskutečnit."

Jsou vaše rituály, které děláte pro sebe i druhé, rozpomínáním se na hlubokou minulost?

Obřady jsou součástí všech kultur a provázejí lidstvo už tisíce let. Jsou mocným nástrojem spojení s duchovním týmem, vlastní energií i záměrem duše. Ceremonie mě silně spojují s mou ženskou spiritualitou, přesto mám pocit, že jsme u nás trochu upozadili. Možná je vnímáme jako něco podezřelého, nebo dokonce strašidelného, a přitom právě teď přichází čas, kdy je důležité znovu připomínat, jakou kvalitu mohou obřady přinést do našich životů.

Obřady krásy, lásky, znovuzrození, očisty, zdraví, hojnosti, ale i odpoutání, uvolnění, každý z nich pomáhá lidské duši propojit se, posílit a načerpat energii. Nemusíme vždy trávit hodiny čištěním a odblokováním. Někdy stačí najít si chvíli pro sebe, vytvořit si posvátný prostor, zvolit záměr, vhodné pomůcky, nechat projít emoce a dovolit si přijmout sílu. Božskou ženskou sílu. Božskou mužskou sílu. A dát prostor jiskře uvnitř

Petro, jak vnímáte současné partnerské vztahy?

Současné partnerské vztahy procházejí hlubokou proměnou, možná jednou z nejzásadnějších v moderních dějinách lidstva. Už to není o přežití, majetku nebo společenské roli, ale o autenticitě, růstu a vědomém spojení. V mé osobní i profesní rovině neustále narážím na téma partnerství, na vztahy, které procházejí zkouškami, proměnami, někdy i hlubokým vyčerpáním. Lidé se cítí frustrovaní, odpojení, často touží po něčem jiném nebo hledají únikovou cestu. Ale možná právě skrze vztahy se dnes učíme nejvíc. Mnoho párů dnes prochází hlubokým učením naslouchat, růst spolu, i když každý jiným tempem. Učíme se nečekat dokonalost, ale být si vzájemně oporou. Přijímat emoce, nestydět se za výkyvy, neuhýbat před pravdou, ale kultivovat opravdový dialog.

Na druhé straně se objevují i vztahy, kde se partneři spíše vzdalují, každý si jede na své frekvenci, uzavírá se do svého světa. Vztah se promění ve strukturu bez života. Dále funguje jen díky zodpovědnosti, dětem nebo majetku, ale pouto mezi dušemi mizí. A když jeden z partnerů roste a druhý se bojí změny, vzniká nerovnováha. Takové partnerství se pak často neudrží.

Potkávám i páry, které jsou si opravdově blízké, spřízněné duše, přátelé, opory. Mají hlubokou lásku, vzájemný respekt, společný směr. Ale chybí jim jiskra. Sexualita vyhasla, touha se vytratila. Přesto jsou spolu. Někdy proto, že jim to stačí, jindy proto, že nevědí, jak s tím naložit. Tam se někdy otevírá otázka nových forem soužití, jako je třeba vědomé, volnější partnerství.

Být partnerem je cesta. Učení, které nikdy nekončí. Ale pokud jeden z páru přestane růst, odmítá odpovědnost, stáhne se do pasivity, vztah často dospěje na své přirozené rozcestí.

Vztahy nás učí být pravdiví k sobě i k druhému. Ať už zůstaneme spolu, nebo jdeme dál, vždy v nich najdeme zrcadlo svého nitra.

Čím vším se v současné době zabýváte a co vám dělá radost?

Nyní se nejvíce věnuji praxi a praktikám duchovního spojení. Jde mi o prohlubování osobní zkušenosti a o to, abych byla ještě otevřenějším a stabilnějším kanálem pro energii, která skrze mě může proudit. Zajímám se mimo Tarot o okultismus, numerologii, astrologii, kabalu a rituální práci. Tyto znalosti a prožitky chci dál zpracovávat a předávat kolektivnímu vědomí, aby z nich mohli ostatní čerpat.

Těší mě, že má intuice sílí a že mám možnost být prostředníkem transformačních procesů. Velkou radost mi dělá i moje práce na sociálních sítích, v Tarotové cukrárně, kde mohu sdílet to, co žiji, tvořím a co přichází. A s vděčností vnímám rovnováhu, kterou jsem si za poslední měsíce ve svém životě vytvořila. Informace mi přicházejí přirozeně a právě v té přirozenosti je pro mě největší dar. Věřím, že pokud je energetická práce mou cestou, odpovědi a vedení přicházejí. Ten kdo nám skutečně dovoluje pracovat s energií, je náš duchovní tým, světelná podpora, která nás vede v souladu s vyšším záměrem. A na konci dne je to především Matka Země a Duch samotného života, kdo nás propouští k hlubšímu spojení. Jako vodič energie nesu velkou zodpovědnost, musím pečovat o sebe, respektovat své hranice a mít jasné etické zásady.

Petro můžete nám na závěr doporučit nějaký rituál pro tento čas?

V tomto čase si můžeme udělat obřad pro uvolnění starého, a přivítání nového. Podzim je čas sklizně, dokončování a příprav na zimu. V období svátku mrtvých se tenčí hranice mezi světem živých a mrtvých, je ideální chvíle k sebereflexi, puštění starých bolestí a propojení s předky.

Obřad krok za krokem

Záměr

Napiš na papírek, čeho se chceš zbavit (např. strach, vztek, nemoc, zlozvyk). Přidej kousek sebe – vlas, nehet, slinu (symbol DNA posiluje účinek).

Příprava

Papírek vlož do hrníčku, ten postav do kruhu ze soli. Kolem dej ořechy, květiny a zapíchni do jablka černou svíčku.

Význam

Černá svíčka – ochrana, očista, transformace, práce se stínem.

Jablko – láska, vědění, znovuzrození.

Zapálení

Při zapálení svíčky řekni:

"Děkuji svým duchovním předkům. Zapaluji tento oheň, aby změnil vše, co mě tíží. Ať se temné promění ve světlo."

Ukončení

Zapal papírek, nech ho shořet v hrníčku.Poté si dopřej očistnou koupel s bylinkami a solí.

Pod polštář si dej nový papírek s tím, co ve svém životě vítáš.

Druhým rituálem, který bych ráda doporučila, je mluvení do vody. Posilující je například měsíční voda nebo voda novoluní, ale použít lze jakoukoli čistou vodu. Ti, kdo sledují mou práci, vědí, že mám s vodou hluboké spojení. Stačí každé ráno, než vodu vypijeme, vyslovit do ní svůj záměr: co si přejeme, co potřebujeme uzdravit, co chceme ve svém životě projevit. Voda v sobě nese paměť, propojuje se s našimi emocemi i podvědomím, a když ji takto vědomě přijmeme, působí jako léčivý most mezi námi a tím, co tvoříme. Nejmocnější magie, je náš hlas spojený s vodou.

Text najdete v časopise Rituals 9-10/25.