KDYŽ SE ZE ZVYKU STANE ZLOZVYK

Asi každý člověk má své opakující se návyky, rituály a zvyky, které mu napomáhají utvářet vnitřní stav, který je vnímán jako radostný, uvolňující a relaxační. Asi každý má své návyky, které mohou tělo ovlivňovat ve směru opačném, tedy způsobovat sebeničení a sebezkázu.

Ledové království

Říká se, že existuje okruh devátý okruh pekla, kde nešlehají ohně, nepanují extrémní vášně, ale jejich pravý opak, extrémní zima, chlad a led. Jakýkoli i ten nejnepatrnější cit, zde nemá šanci na přežití a okamžitě se stává součástí říše věčné zimy. Ledové království se vyskytuje v mnoha pohádkách. Princové či princezny, či hledající poutníci, jsou vedeni do těchto krajin, kde se odehrává jejich boj o přežití. Tato symbolika, podobně, jako symbolika zkamenění, poukazuje na místa v naší psychice, kde jsme nechali zamrznout či zkamenět vše, co jsme nebyli schopni zpracovat, přijmout, změnit či osvobodit. Zde je skladiště nesnesitelných emocionálních bolestí, strachu, křivd, vzteku, vzdoru, smutku, lítosti. Seznam by mohl být nekonečný a zdá se, že přivést všechny tyto emoce zpět k životu, nechat je opět rozproudit a transformovat přijetím, je vskutku až nadlidský výkon.

Člověk s ledovým srdcem

Pokud se řekne, "on či ona má ledové srdce", okamžitě si vybavíme krutého, nelítostného člověka či zlou macechu z mnoha pohádek, která nemá slitování s tím či tou, která má naopak srdce plné lásky, plné života a tvořivosti. Majitel zledovatělého srdce se však nemusí projevovat směrem k druhým krutě. Často se stává, že všechen chlad a ne-žití, otočil absolutně vůči sobě samému. Krutost spočívá v tom, že ač dýchá, jeho srdce tepe, žije, přesto je vnitřní svět pokrytý ledem a absencí životní jiskry. Životní příběh Lenky je typickým příběhem, kde se vnitřní krajina pohroužila do ledového spánku a těžko říci, zda se ještě někdy probudí.

Lenčin příběh

Lenka nemusela nikdy pracovat, manžel jí bez problémů uživil a tak zůstala doma s dětmi. Role v manželství byly rozděleny tak, že Lenka se starala o domácnost a děti, a manžel si žil životem, ve kterém figurovala paralelní domácnost s další rodinou, milenky a všeobecně radosti svobodného mládence, kterým však nebyl. Pouto, které svazovalo tyto dvě bytosti, bylo oč neviditelnější, o to pevnější. Oč více "řádil" manžel ve vnějším světě, o to více ledovatěl vnitřní svět Lenky, až se stal zcela nepoužitelným, nebezpečným a postupně úplně vypnutým. Oč méně měla Lenka přístup ke svým vnitřním stavům, pocitů, které by jí vedly a skrze které by si uvědomovala pravý stav věcí, o to více se snažila přesvědčit své okolí o tom, že vše je naprosto fantastické. Časem se u ní projevila bájná lhavost, tedy schopnost pro druhé vybájit to, jak je manželství výborné, vztahy úžasné a radost z toho všeho obapolná. Pokud by jí nestranný pozorovatel zvenčí, řekl, že její manželství je od samého začátku katastrofou, která nemá hranic, podívala by se na něj zcela prázdným, bezduchým zrakem a zcela rozhodně by pronesla, že to není pravda.

Výměna pohodlí za život

Vyměnit život za klec, která je opravdu jen zdánlivě zlatá, se nikdy nevyplatilo. Když se opět podíváme do archetypálních příběhů – pohádek, vždy narazíme na událost, kdy je poutník konfrontován se snadností něco získat. Ideálně něco za nic, co se v další fázi většinou zvrhne do obrovské nevýhody a vyřazení z cesty, na jejímž konci je pozitivní výsledek. Stejně tak i Lenka, která měla sklony k pohodlnosti, liknavosti a nedbalosti, sedla na klasické ženské klišé – nemuset nic dělat, mít vše dostupné a zadarmo a mít se dobře. Výsledkem, po více jak třiceti letech manželství, je bytost naplněná psychickými poruchami, naprostou existenciální závislostí na manželství a neschopností nalézt nit svého příběhu, svoji vlastní životní cestu a především sebe samu, protože si ve své hlavě vytvořila zcela klamavý obraz zdánlivě spokojené a šťastné reality.

Pocity jsou důležitým detektorem pravého stavu věcí

Pokud jsme zcela zamrazili své autentické pocity, otočili se k nim zády a odmítáme přijmout jejich existenci a fakt toho, jak se doopravdy cítíme, většinou se s námi náš život snaží "otřásat" prostřednictvím zrcadlení zvenčí, skrze zdravotní či jakékoli situační obtíže. Pokud jsme spojeni se svoji citovou složkou, není zase až tak úplně snadné, sednout na lep tomu, co kdo říká. Vnímavý, tedy se svojí citlivostí propojený člověk, cítí mnohem více energie těch druhých a dokáže v nich detekovat klam, lež, podlézavost a manipulaci. Člověk zcela odpojený od svých emocí je loutkou, se kterou si druzí mohou dělat, co potřebují a co vyhovuje jejich představám a potřebám. Zakletí je v pohádkách častým termínem a symbolizuje právě tento stav – odpojení se od emocí, svého srdce, duše a proudu života.

Článek od Judity Korfové byl otištěn v časopise Rituals 9-10/25