HYPOGEUM ĦAL SAFLIENI: MYSTICKÁ ARCHITEKTURA V NEGATIVU
Když dělníci v roce 1902 náhodou prorazili střechu kamenné konstrukce ve městě Paola na ostrově Malta, netušili, na jak velkou vzácnost o rozloze 500 m2 na 3 samostatných podlažích narazili.
Hypogeum ("podzemní chrám, "podzemní pohřebiště"), datované do období kolem roku 4000 až 2500 př. n. l., tvoří skvostný labyrintový podzemní komplex. Jeho tvůrci jej protkali různými propojenými chodbami a průchody (jež vedou do řady menších komor), arkýři, vyřezávanými stropními podpěrami a dalšími architektonickými prvky napodobujícími detaily soudobých nadzemních chrámů.
Jedinečný neolitický svatostánek
Pradávná svatyně byla záměrně vytvořená tak, aby zrcadlila megalitické chrámy vystavěné na Maltě nad zemí. A tak vznikl jakýsi zkamenělý chrámový "negativ".
Unikátní prehistorický objekt, nejstarší svého druhu na světě, zařadilo UNESCO v roce 1980 na seznam světového dědictví.
Vyhlásilo jej za "jednu z nejlépe zachovaných a nejrozsáhlejších staveb, které se dochovaly z neolitu".
Archeologové tady nalezli mnoho artefaktů: vyspělou keramiku, korálky, kamenné přívěsky, jadeitové přívěsky lichoběžníkového tvaru, amulety, náhrdelníky a náramky z kousků mušlí, kamenů a zvířecích kostí, vyřezávané figurky. A také kosti přibližně 7000 lidí. V několika komorách se zachovaly nástěnné malby, černobílé šachovnicové vzory, voštinové vzory a okrové spirály, což jsou jediné prehistorické malby nalezené na ostrově.
Hypogeum neplnilo pouze funkci pohřebiště, mělo rovněž důležitý rituální účel. Vykonávaly se zde obřady spojené s plodností země, úctou k předkům a též s probouzením nového života. Dle novějších poznatků se dokonce předpokládá, že se původně jednalo o svatyni, a až později o nekropoli.
Záhadní a zmizelí stavitelé
Vytesávání komplikovaných kamenných konstrukcí za použití primitivních nástrojů muselo být po časové i pracovní stránce velmi náročné. Způsob zvedání a ukládání obrovských bloků korálového vápence v nadzemí (tato část byla, žel zcela zničena až v 20. stol.) i v podzemí také patří k mnoha mystériím Hypogea.
Navíc to musel být projekt, který vyžadoval nesmírné úsilí mnoha generací. A přesto se o raných obyvatelích Malty, kteří tento stavitelský zázrak po sobě zanechali, nic neví.
Když kolem roku 2500 př. n. l. dorazili na Maltu noví osadníci doby bronzové, našli tady víc úžasných megalitických staveb. Civilizace, která je zbudovala, však nadobro zmizela a nezbyly po ní žádné jiné stopy. Ani dnes nevíme, proč lid této kultury ostrov opustil, nebo co se s ním vlastně stalo.
Věhlasná spící bohyně
Na středním patře Hypogea byla vystavěna i kruhová umělá "jeskyně", jejíž design věrně kopíruje nadzemní megalitické chrámy na Maltě: vstupní brána, sloupy a stupňovitá střecha.
Na stejném podlaží se našli i drobné sošky. Většinou se jednalo o vytesané kamenné živočichy a charakteristické figurky boubelatých dam. Mezi ně patří i nejznámější artefakt tohoto magického místa, hliněná figurka zobrazující korpulentní ženu, která leží na pravém boku a rukou svírá polštář. Někteří ji považují za zobrazení megalitické bohyně, v každém případě jde o umělecké mistrovské dílo, jednu z ukázek prehistorického vývoje maltských ostrovů. Ten naznačuje jedinečnost a kulturní nezávislost, která je z celého světa omezená výlučně na Maltu.
Posvátná rezonance
Hypogeum, památka udivujícího stáří a rozlehlosti, skrývá v sobě mnohá tajemství, jedním z nich je "rezonanční záhada". V tzv. Orákulu byl detekován silný rezonanční efekt, dvojitá rezonanční frekvence 90 Hz a 120 Hz. Prostor Orákula dramaticky zesiluje hlasy, přičemž vzniklé frekvence rezonují tak výrazně, že je lze vnímat nejenom sluchem, nýbrž doslova celým tělem.
Je dosti pravděpodobné, že zvuky vyluzované na prastarých nástrojích se linuly chodbami jako magická vlna. Jedním z účelů tohoto fenoménu bylo osvobození duší zde pohřbených jedinců a pomoc u nalézání cesty do světa zesnulých předků.
Lze předpokládat, že starověké komunity dosahovaly změněných stavů vědomí pomocí speciálních zvuků, kterými prohlubovaly své rituální zážitky.
Mnoho komor ve středním patře má vyhlazené stěny. V jedné z nich je ve výšce ramen vyhloubený malý výklenek, který rovněž zesiluje lidské hlasy. Mohlo se jednat o akustický prvek, který kněží nebo vůdci komunity používali při starobylých obřadech.
Laboratorní testy naznačují, že tyto frekvence mají silný vliv na mozkovou aktivitu. Při jejich dosažení dochází k posunu z levé (analytické, logické, mužské) na pravou (emoční, kreativní, ženskou) dominanci. Mohlo by to nějak souviset s velkým výskytem ženských sošek v Hypogeu? Neolit měl být přece dobou Velké Bohyně a matriarchátu…
S posvátnou frekvencí, která rezonuje ve zdech chrámu jako odezva tónů z určitých hudebních nástrojů, se můžete setkat i v jiných neolitických stavbách v Evropě, nejčastěji v Anglii, Irsku nebo Itálii, nikoli však v takovém rozsahu, jako tady.
Celý text naleznete v časopise Rituals 9-10/25.