HORA, KTERÁ SPOLYKALA ČARODĚJE
V krajině majestátních kopců se zvedá k nebi unikátní hora, která působí jako něco, co sem spadlo z jiného světa. Ranní mlhy se kolem ní zvedají jako kadidlový dým. Ticho tady bývá tak hutné, že byste do něj mohly prstem psát poémy.
V samém srdci východního Srbska popírají náhodu dokonalé linie hory Rtanj a jejího nejvyššího vrcholu. Šiljak, který dosahuje výšky 1 565 metrů, působí až nepravděpodobně, tak je přesně vytvarovaný. Tři jeho svahy se sbíhají do špičky, jako by tu obrovská ruka postavila obří egyptský chrám.
Geologové tento dech beroucí efekt odůvodňují vrásněním, erozními vrstvami, vlivem zásahů přírody, která "prostě" vytvořila souměrné proporce a tvary. Jenže právě za tím "prostě" se skrývá tajemství.
Ať tak nebo onak, kdysi sem vyháněli svá stáda pastevci a v noci pozorovali, jak se hvězdy vydávají po nebeských stezkách přes pyramidální špičku hory. Dnes sem přichází poutníci, badatelé, nemocní i hledači záhad.
Hrad, který se propadl do hory
Nejstarší pověst o Rtanju vypráví o mocném čaroději. Žil v kamenném hradu postaveném na vrcholu, který zářil do kraje jako nadrozměrná světelná věž.
Lidé se ho báli i uctívali zároveň. Měl schopnost poroučet živlům, přivolat vítr i bouři, uhasit oheň pouhým slovem.
Ve své pevnosti však hromadil vědění i zlato a poklady.
Jedné bezhvězdné noci se celé pohoří za velkého burácení otřáslo. Nebe se rozzářilo tisíci blesků a hrad i s čarodějem se s hřmotem propadli do nitra země.
Když se tamější usedlíci ráno probudili, uviděli už jen hladký obří jehlan z kamene.
Od té doby se říká, pokud chce někdo hoře uškodit, uzavře jej ve svém nitru. Kdo ji respektuje, tomu otevře cestu ke štěstí a ke zdraví.
V další verzi pověsti se dozvídáme, že skupinka vesničanů se pokusila poklad vykopat. V noci, kdy jejich krumpáče narazily na kámen, se opět ozvalo hromobití. Hora se nad hledači drahocenností uzavřela a už je nikdo nikdy neuzřel.
V jedné z romantičtějších legend spí v nitru hory princezna. Čeká na polibek svého vyvoleného, aby mohla procitnout a prožít radostný konec pohádky.
Jak se zdá, ve Rtanju už dříme množství jedinců. A tak se zařadil mezi Blaník, Kyffhäuser či Triglav, zkrátka ke všem horám, v nichž někdo pospává a čeká na probuzení.
Rozdíl je jen v tom, že ve Rtanju neklimbá žádný kníže, císař či osvobozenecké vojsko.
Armáda, nebo spíš její bojovníci tady však pobývali, ale nikoli v podzemí. V dobách Starého Říma sváželi na Rtanj raněné vojáky. Díky jeho léčivým vibracím se rychle uzdravovali i ze zranění, kterým by jinak zaručeně podlehli.
Dodnes jsou stráně Rtanju vyhledávané kvůli silné uzdravující energii, která vylaďuje lidským čakrový systém, harmonizuje tělo a navozuje emoční i psychickou pohodu.
Hora Slunce a ohně
Vystoupáte-li výš, Rtanj se přestane jevit jako hora a začne působit jako žhnoucí oltář.
Ještě dřív, než v Srbsku začali uctívat křesťanské svaté, vzývali zdejší usídlenci jiné bohy. Trochu hlučné a ohnivé, vrhající blesky, přinášející blahodárný déšť, sluneční světlo, úrodu, plodnost a prosperitu.
Kmeny, které kdysi obývaly území východního Srbska, uctívaly hory jako živé bytosti. Dákové a Trákové v nich viděli sídla a trůny bohů, místa, kde se nebe sklání k Zemi. Na hoře Rtanj, s její perfektní geometrií a pyramidálním hrotem, který se dotýká oblak, našli přirozený oltář.
V kronikách římských a řeckých autorů se objevuje jméno Zibelthiurdose, tráckého boha nebes, blesků, hromů, světla, ohně a deště. A také getského Gebeleizise.
Jednomu i druhému se přinášely obětiny právě na vrcholcích hor. Rtanj se stal jedním z jejich přírodních chrámů a též posvátným slunečným trůnem.
Hory tohoto typu považovala dácká tradice za axis mundi, střed světa, v němž se spojuje spodní říše s horní.
Když se Slunce zastavilo na nejvyšším bodě, hora Rtanj vzplála. Geologové to označují za optický jev, lámání slunečních paprsků na struktuře kamene. Místní se však o tomto fenoménu vyjadřují jinak: "hora hoří zevnitř", nebo "hora plápolá vlastním ohněm".
Kult ohně a Slunce měl na Balkáně vždy hluboké kořeny. Zdejší obyvatelé tu zapalovali slunovratové ohně a tančili kolem nich. Možná i proto se dnes tolik lidí vrací na Rtanj o slunovratech a rovnodennostech.
Rtanj a konec světa
Na Rtanju se setkáte se světelnými úkazy, magnetickými anomáliemi a nezvyklými fyzikální parametry.
Střelky kompasů se tady chvějí, jakoby váhaly, kde ten sever vlastně je.
Měřicí přístroje zaznamenávají neobvyklé ionizační pole. Vzduch je zde čistý, nabitý zvýšeným množstvím negativních iontů.
Lidé, kteří tu zůstávají přes noc, mluví o podivném úkazu, hora prý "měří čas jinak".
V roce 2012 byl Rtanj hvězdou světových zpráv. Měl umožnit přežití konce světa. Davy lidí z různých zemí se vydaly k zázračné hoře, aby zde čekaly na apokalypsu.
Ta ale nenastala. Ani na Bugarachu ve Francii, kde zástupy očekávaly to samé.
Sluneční rytíř a brána bohů
Na samém hřebeni hory Rtanj, na místě, kde kdysi podle pověstí sídlil čaroděj se zlatým pokladem, dnes stojí ruiny kaple světce, který zahubil draka. Hora nového pána přijala, kruh se uzavřel. Svatý Jiří nahradil pohanského jarního boha Jarila. S jeho návratem branou, kterou je právě Rtanj, se po dlouhé zimě vrací Slunce, víc světla a tepla. Svatý Jiří stejně jako Jarilo probouzí zemi, otevírá prameny, láme moc zimy a smrti.
Když se křesťanství snažilo překrýt staré kulty, svatý Jiří se stal dokonalým přemostěním. Kapli nechala v roce 1932 postavit vdova po Juliu Minhovi, majiteli rtanjských dolů.
Z trosek porostlých trávou a pryskyřníky stále sálá zvláštní síla.
Text naleznete v časopise Rituals 1-2/26