Jen málokdo si umí představit atmosféru Vánoc bez vůně těchto dvou cizokrajných koření. Dnes je vnímáme jako zcela samozřejmou součást v mnoha dezertech, nápojích, ale i kosmetických produktech a zejména parfémech.

Vanilka má svůj původ v Mexiku. Aztékové a Toltékové ji nazývali černým luskem a byla součástí nápoje z bobu kakaa. Vanilku objevili pro Evropu Španělé, kteří ji dovezli v první polovině šestnáctého století.
Vanilovník plocholistý je tropická šplhavá liána s dlouhými, masitými, oválnými listy, které se na stonku střídají. Liána dorůstá délky až patnácti metrů. Přibližně ve třetím roce růstu se objevují žluté až oranžové květy, ze kterých později vznikají dlouhé, silně aromatické tobolky, někdy nesprávně nazývané lusky. Ty po sklizni procházejí fermentací a následným sušením. Celý proces trvá až osm měsíců. Optimální sklizně tobolek se dosahuje během pěti až osmi let věku liány. Až do roku 1841, kdy došlo k objevu umělého opylování, se liána pěstovala v Mexiku, a to z důvodu nutnosti opylování některými druhy kolibříků a včel. Po tomto objevu se rozšířila do dalších zemí, které jí nabízejí vhodné podmínky pro růst, jimiž jsou horko a vlhko.

Vanilka pro harmonizaci, krásu i chuť
Sladká vůně vanilky je dnes součástí mnoha dezertů, nápojů, čokolád, zmrzlin, vánočního cukroví. Je nezastupitelná v aromaterapii, jako součást potpourri i mnoha parfému. Organismu dodává celkovou vzpruhu a věří se i na její afrodiziakální účinky. Vzhledem k její značné spotřebě se drahé koření často nahrazuje methylvanilinem a ethylvanilinem. Nicméně pravá, ať již mexická, bourbonská, madagaskarská či tahitská vanilka, je nenahraditelná již tím, že obsahuje přes dvě stovky látek.

Skořice má svůj dávný původ na Srí Lance. Její cesta do světa se započala přibližně tisíc let před naším letopočtem, kdy se z Indie dostala do západní Asie a Afriky. Během období křižáckých tažení se skořice rozšířila i v rámci Evropy.
Skořicovník je strom z čeledi vavřínovitých. Vnitřní část kůry z tohoto stále zeleného stromu se loupe a po usušení vytváří svitky skořice, které se buď využívají celé či pomleté. Skořicovníku je více druhů. Pravá skořice se získává ze skořicovníku cejlonského (Cinnamomum zeylanicum), který má oproti skořicovníku čínskému (Cinnamomum cassia) plnější, aromatičtější a sladší chuť.

Skořice pro harmonizaci, krásu i chuť
Látky obsažené ve skořici působí v lidském těle jako antioxidanty, snižují krevní tlak, hladinu krevní glukózy i hladinu lipidu. Skořice je vynikajícím kořením do svařeného vína a dalších teplých zimních nápojů. Nezastupitelná je do některých moučníků, ale i jako koření k ochucení masa. Své místo má i v kosmetice a aromaterapii. Skořicové zábaly se používají na zmírnění celulitidy. Svitek pravé skořice vydrží v dobře utěsněné nádobě uložené na tmavém místě přibližně rok.

Judita Korfová