Šamanismus existuje již od paleolitu. Je cestou "extáze". Cestou rozšířeného stavu vědomí. Šaman je držitel pozoruhodného souboru starobylých technik, které používá k dosažení a udržování pohody a zdraví, a to jak u sebe, tak u členů své komunity.

Šamanské metody jsou si na celém světě nápadně podobné, dokonce i mezi národy, jejichž kultury jsou zcela rozdílné a které byly desítky tisíc let odděleny oceánem a kontinenty. Šaman skrze svou pout a úsilí pomáhá pacientům transcendovat jejich normální, všední definici skutečnosti, včetně definice sebe samých jakožto nemocných. Šamanismus se vyskytoval a leckde stále ještě vyskytuje na Sibiři, v centrální a jihovýchodní Asii, na Arktidě, v Severní a Jižní Americe i v Africe či Oceánii. Evropští šamani byli staří druidi a druidky. Ve své komunitě mívá významnou pozici prostředníka mezi lidmi a světem duchů, případně bohů, funkci léčitele, věštce a psychopompa.

Šaman vystupuje jako privilegovaná bytost, která je v kontaktu jak se světem profánním, tak světem posvátným
Někdy býval šaman zároveň politickým vůdcem skupiny (Amazonie, v některých případech i Sibiř). Na otázku, co to vlastně šamanismus je, odpovídá Petr Chobot, biolog a psycholog zabývající se šamanismem už více než 20 let: "Šamanismus je nejstarší spirituální systém - já bych řekl raději systém zkoumání povahy reality - na této planetě. Šamanismus především není žádná víra. Není to rozhodně náboženství. Domnívám se, že naopak všechna takzvaná náboženství, která známe, vznikla v podstatě degenerací šamanismu. Veškerá náboženství jsou výsledkem zneužití určitých šamanských technik, jako je trans, fascinace a podobně. Definice náboženství je jednoduchá - jde o fanatickou fascinaci symbolem. Všechna náboženství vznikla na základě chybné interpretace čistě šamanských prožitků dosahovaných ve změněném stavu vědomí - tedy vizí, chanellingem a podobně."

V každodenním životě se pohybujeme v obvyklém stavu vědomí
Šaman pracuje ve změněném, tedy rozšířeném stavu vědomí. Do změněného stavu vědomí se šaman dostává pomocí bubnování, tance či pomocí různých "posvátných" psychedelických rostlin. Šaman používá ve změněném stavu vědomí pomoc různých bytostí - nejčastěji tzv. "silového zvířete".

Jak se šaman stává šamanem?
Jedna cesta je tzv. rodová - otec šaman či matka šamanka připravují svého potomka na tuto cestu od raného mládí. Další cestou je "šamanská nemoc". Nemoc je v naší kultuře považována za nedostatek. Myslíme si, že nemoc přichází zvenčí, je to pro nás úplně cizí proces, který naše tělo vnitřně rozkládá a ochromuje a je pro nás zcela nepřirozeným procesem, který je třeba potlačit všemi myslitelnými prostředky. Nemoc i utrpení, naší kulturou z celého srdce odmítané, mají podle ní vnější příčiny, které jsou tělu nepřátelské. Obrana před nemocí a smrtí, před utrpením, bolestí a tělesnou změnou je zdánlivě přirozený životní postoj, avšak též neprozkoumané paradigma západního sebeporozumění. Za tím stojí statický světový názor, který nepřeje změnám, jež se týkají vědomí, přičemž vůči změnám ekonomickým a technologickým se už staví méně odmítavě.

Nemoc jako cesta transformace bytosti
"Kdybychom nemoc a utrpení považovali za stav tělesné a psychické transformace, jak to činí asijské společnosti a různé kmenové kultury, nahlédli bychom hlouběji do psychosomatického a psychospirituálního dění a odhalili, jaké rozmanité možnosti nám nabízí utrpení a smrt ega" - tak zní citace z knihy Svet šamanů a vnitřní vesmír od Holgera Kalweita. Představuje-li pro spoustu tradičních kultur smrt a pobyt v zásvětí odpočinek a zotavení, je pro ně rovněž nemoc formou vnitřní očisty od nahromaděných špatných životních návyků. Zážitek smrti a útrapy těžké nemoci patří k základní šamanské zkušenosti. Každý šaman samozřejmě nemusí absolvovat tento druh iniciace, existují i jiné možnosti, ale u mnohých se zkušenost smrti nebo těžká nemoc staly základem jejich proměny. Je třeba naučit se hledět smrti přímo do očí a pochopit nemoc jako příčinu vnitřní nerovnováhy, abychom poznali její smysl v kontextu naší existence.

Nemoc je výzvou k sebepoznání a sebeproměně
Pokud budoucí adept šamanismu onemocní chorobou, která vzdoruje běžnému a klasickému způsobu léčení, je to znamení toho, že "duchové" dotyčného "volají". Během iniciačních prožitků je tělo dotyčného roztrháno určitými zvířaty, usmrceno a poté znovu složeno a oživeno. Traumatický šok zničí veškeré psychické struktury a na troskách normálního vědomí se může rozvíjet jemnější, paranormální vnímavost. Budoucí šaman může být také zasažen bleskem či může prožít spontánní "povolávací" zážitek. Poslední cesta zahrnuje vědomé rozhodnutí "být šamanem" a obsahuje v sobě mnohaleté učení, nejlépe pod vedením učitele-šamana. Dnes se spousta lidí nazývá šamany, ale málokdo jimi skutečně je. Dnešní zejména evropští a američtí "šamani" jsou vetšinou terapeuti, kteří používají šamanské metody léčení.

Šamanské rozdělení světa: střední svět - dolní svět - horní svět
Šamanova zvláštnost spočívá v tom, že již v pozemské existenci má přístup do jiného světa. Může přejít do světa, který je pro běžného smrtelníka neviditelný. Dolní a horní svět spojuje světový strom, osa planety Země, osa slunovratu s oběma póly, letním a zimním slunovratem, nejvyšší a nejhlubší pozicí Slunce, jeho zanikání a znovuzrození. Strom spojuje pozemský princip s božským principem. Střední svět je svět každodenní všední a vědomé reality, svět hmotný a fyzický. Máme zde k dispozici sílu země, sílu zvířat i sílu rostlin. Dolní svět je svět nevědomí, zásvětní říše, svět mrtvých, "temný svět". Cesta do něj vede dírou v zemi či jeskyní nebo tunelem či studnou. V původním šamanismu byly sestupy do podsvětí konány téměř výhradně pro léčení nemocné duše. Hledá se zde také nalezení kořenů, příčiny nemocí (podsvětí je naše nevědomí i kolektivní nevědomí, ve kterém se skrývají informace a prožitky našich předků, tzv. rodová historie, kterou máme uloženou v genech). Horní svět je svět nadvědomí, nebe, svět vyššího já, svět nebeských průvodců a ochránců. Vstupuje se do něj z koruny světového stromu či ze špičky hory.

Věra Šourková
zdroj: Holger Kalweit - Svět šamanů a vnitřní vesmír, Michael Harner - Cesta šamana