Říká se, že základ našeho osudu vytvořili naši předkové šesté generace od nás tím, jakým způsobem žili, jaké postoje a návyky dokázali během svého pobytu v pozemském těle vybudovat, změnit, případně napravit to či ono nějakou zásadnější korekcí.

Pokud k této platformě přidáme náš vlastní životní plán, který zahrnuje nejen pokračování v rozvoji odkazu předků, ale i nesčetné setkání s těmi, kteří nám budou pomáhat nadefinovat sebe sama, včetně našich vědomých i nevědomých postojů, začíná se nám naše životní cesta příjemně zaplňovat. Když k tomu přidáme přání a touhy naší vlastní duše, máme práce na celý život poměrně dost.

Život je jako cesta vlakem
Zmíněná setkání s druhými, kteří ovlivňují v různé míre naše životní směřování, postoje, pocity, můžeme přirovnat k jízdě vlakem. Vlak našeho života postupně nabírá všechny ty, se kterými máme v našem žití co do činění. Někteří pasažéři s námi urazí velký kus cesty, jiní vystoupí na nejbližší zastávce. S některými bude i krátký úsek nesmírně intenzivní a může zásadně ovlivnit naše další směřování včetně našich postojů a návyků. Další setkání mohou být letitá, bezbarvá a zdánlivě nic nedávající.
Tak jako jsou druzí přítomni ve vlaku našeho života, i my sedíme v mnoha životních vlacích druhých a spoluutváříme tak jejich vlastní osudovost. Přáním mnohých je, aby jejich vlastní zásahy do životu druhých byly co možná nejpozitivnější, tedy laskavé, milující, podnětné a bezkonfliktní. Tedy takové, které budou zárukou trvanlivosti, jistoty, včetně dobrého niterného pocitu. Ten je určující pro vlastní prožívání sebe sama. Pokud se skrze druhé prožíváme pozitivně, náš vlastní život je námi vnímán jako radostný, družný a pospolitý. Pocit ze sounáležitosti a lidství je bezesporu jedním z nejdůležitějších faktorů ve vnímané vzájemnosti, kterou lze vědomě velmi dobře utvářet. Nicméně naše vědomé konání ovlivňující děj je jen určitou částí. Své slovo, a to velmi důrazné, má i naše nevědomí. Můžeme se tedy jen podivovat nad tím, kolika skutečnostmi, které nevědomě vytváříme ve své každodennosti, naplňujeme osud nejen svůj, ale i těch druhých.

Osudová setkání vystupují v ději života velmi zřetelně
Mnohými jsou popisována jako blesk z čistého nebe, jako intenzivní pocit, že jsem právě dorazil na velmi známé místo, či pocit, že není problém navázat v živé a zajímavé konverzaci tam, kde před třemi stoletími přestala. Osudová setkání mohou být velmi inspirující, a to buď vzájemně, či jednostranně. Úkolem jednoho z účastníků osudového setkání často muže být pouze zažehnutí jiskry inspirace, tvořivosti, poznání a z vlaku života vystoupit na nejbližší zastávce, aniž by často tušil, jak významnou roli v životě druhého právě sehrál, jak moc sám sebou obohatil či změnil směřování jiné lidské bytosti.
Na samostatnou knihu by vydal rozbor toho, co všechno se může odehrávat, pokud se setkají duše, které mají v plánu vzájemně či jednostranně otevřít velké lidské téma, kterým je láska. Skrze lásku k druhému pochopit lásku v sobě. Lásku v mnoha odstínech a podobách včetně lásky bezpodmínečné, božské lásky v nás. Na samostatnou knihu by vydalo, co vše v sobě lidé vydávají za lásku. Ve jménu lásky se podvědomě dostávají do nemocí, tedy stavu vlastní nemohoucnosti, aby demonstrovali své trpitelství, protože druzí se nechovají podle zákonu jejich lásky.

Láska je stav bytí, je akceptováním druhé bytosti jako takové
Pokud nás něco irituje, závada je výhradně na našem přijímači a my můžeme ve své svobodné vůli rozhodnout, zda přijímat chceme, či nikoli. S trochou nadsázky se dá říci, že každý pár má k dispozici jakýsi energetický vstupní balíček, který se postupným prožíváním rozvíjí do reálných skutečností. Kvalita vzájemnosti je pak vytvořena vším, co již dotyčné duše společně prožily a čím prošly v nekonečném množství setkání. Říká se, že mezi láskou a nenávistí existuje jen velmi tenká hranice. Při prvotním "zasažení bleskem" doufáme a věříme, že jsme se setkali se svojí oddělenou polovinou a život se stane jedním velkým nekonečným jarem plným euforie a radosti. Často se pak musíme vyrovnat s tím, že skutečnost se naprosto neodehrává podle našich představ, protože život mohl iniciovat vzájemné setkání karmických dlužníku, s někým z původní rodiny či rodových linií, s někým, s kým jsme trávili mnoho času mezi životy, či s někým, kdo obsahuje fragment naší vlastní duše, která touží po opětovném zcelení. Podobně se setkáváme i se svými zvířecími parťáky. Z chumlu štěňat či koťat neomylně vybereme to své, pro nás zcela jedinečné.
Jedna z velkých krás života spočívá v tajemství, které se vznáší nad hlavami těch, kteří se právě setkali, a začíná se odvíjet předivo jejich společné cesty se vším, co si duše před vtělením naplánovaly. Ať už je to cokoli, je dobré vědet, že jsme si druhého "pozvali" do svého života pro určitou lekci, poznání, pochopení, nápravu či vyrovnání dluhu, a pokud nám umožní skrze sebe vlastní proměnu postojů, měli bychom cítit vděčnost i schopnost lásky bez podmínek. A je dobré i vědet to, že naše myšlenky i skutky budou platformou osudu našich potomků sedmé generace.

Markéta Vostrá